Vzhledem k rostoucí propojenosti a zvyšujícímu se počtu lidí, pro které je život ve velkoměstě nad finanční poměry, je možné, že brzy budeme moci žít a pracovat kdekoli. Sabrina Faramarzi přináší svou futuristickou reportáž.
Představte si to: žijete v krásné chatě, v malebném, klidném městečku, nedaleko nádherného jezera, nebo možná v blízkosti hor nebo pláže. Dojíždění již není otravná záležitost na hodiny, ale spíše příjemná 16minutová procházka. Na konci pracovního dne dorazíte domů včas, abyste strávili večer s rodinou a přáteli, nebo si možná vyhradíte nějaký čas na své koníčky. Podařilo se vám dosáhnout toho nejvzácnějšího – rovnováhy pracovního a soukromého života.
Ne, nejste v důchodu, nejste nezaměstnaní, vaše společnost se nepřesídlila, ani jste nebyli přeřazeni na horší pracovní pozici. Žijete zkrátka ve světě, kde je normou opravdu flexibilní práce. Smog a shon měst, která jsme tak dlouho považovali za jediné místo, kde se dá najít práce, je najednou již mlhavou vzpomínkou. A sami si pokládáte otázku: Proč jsme to neudělali už dřív?
Budování úspěšné kariéry (a v některých oblastech vůbec nějaké kariéry) často záviselo na životu a práci ve městě, často hlavním městě. Ale jak pokračuje vítězné tažení flexibilní revoluce, lidé začínají tento status quo zpochybňovat. Proč bychom se všichni měli tísnit ve městě, když tam venku je celý svět?
Šílenství kolem megapolí
Vraťme se na chvíli do reality. Do roku 2030 by podle OSN měly dvě třetiny světové populace bydlet ve městech(1). Ve skutečnosti je pravděpodobnější, že do roku 2030 vzroste počet megapolí, což jsou obrovské oblasti obydlené více než 10 miliony lidí. V roce 2017 bylo napočítáno na 47 megapolí – největší z nich byly metropolitní oblasti Tokia, Šanghaje a Jakarty(2).
A tyto megapole s sebou nesou problémy. Zatímco rostoucí nabídka práce láká lidi, začíná zuřit boj o cenově dostupné bydlení. Zaměstnanci tak stojí před těžkým rozhodováním, jestli si zvolí ubytování špatné kvality v předraženém městě, nebo budou žít za městem a za prací budou dojíždět denně 90 a více minut(3).
Existuje spousta výzkumů, které ukazují, že obě tyto možnosti si vybírají svou daň jak u jednotlivců, tak firem a společnosti obecně. Tato vize budoucnosti dělá vrásky zaměstnancům a společnostem po celém světě.
Co když existuje jiné řešení?
Druhé největší město a satelitní města
Je důležité si uvědomit, že prognózy, které předpovídají růst megapolí a zvyšující se urbanizaci po celém světě, jsou právě pouze jen předpověďmi, které jsou založeny na zvyklostech a zdrojích dneška. Ale nemusí tomu tak být. Ve skutečnosti potíže spojené s megapolemi již nutí společnosti přehodnotit svou strategii. V důsledku toho se objevuje pozitivnější a demokratičtější budoucnost práce.
Jedním řešením byl obnovený zájem o satelitní města, která nyní nejsou jen podružnou variantou, ale spíše alternativou k problémům, kterými v současnosti megapole trpí a zatěžují tak lidi i firmy.
Satelitní města jsou menší města, která se nacházejí na okraji větších měst, což je urbanistický koncept, kterým se liší od předměstí. Namísto městského rozmachu nabízejí satelitní města firmám možnost využít vyspělejší pracovní prostředí a omlazené zaměstnance, kteří nejsou odříznuti dlouhým dojížděním.
Další možností je jiné město. Obvykle je to druhé největší město země hned po hlavním. Ta se začala rozvíjet jako výchozí bod pro důvtipné mileniály a zaměstnance pracující z domu, kteří potřebují cvrkot velkého města, ale bez přifouknutých nákladů.
V evropských městech, jako je Porto v Portugalsku a Göteburg ve Švédsku, zažívají příliv pracovníků, kteří chtějí stavět na zavedené infrastruktuře a příslibu lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Město Aarhus v Dánsku (nazývané novou Kodaní), bylo v roce 2017 korunováno evropským městem kultury. Ukazuje se tak, že umění, které je často důvodem návštěvy turistů, by mohlo být rovnoměrněji rozprostřeno, aby lépe posloužilo jiným komunitám.
Dny megapolí už jsou sečteny
Konektivita vítězí nad kompromisem
Zatímco satelitní města a druhá největší města země aktuálně nabízí atraktivní alternativu k megapolím, hrozí nebezpečí, že by mohla utrpět stejný osud. A co potom? Potřebujeme se vůbec shromažďovat v centru dění?
Odborník Parag Khanna ve své knize Connectography mapuje budoucí globální civilizaci, jejímž základem je konektivita. Na konferenci TED Talk v roce 2016 dokonce řekl, že „principem uspořádání lidského druhu se nestala suverenita, ale konektivita.“ „Stáváme se globální sítí civilizace, protože ji doslova budujeme.“
Má pravdu. Svět je nyní propojen více než kdykoli předtím, pokud jde jak o komunikaci, tak o vzájemně související globální síly a zdroje. Tím, že jsme přebrali myšlenku života ve městě jako jediného způsobu, jak pokročit v globálním podnikání a najít kvalifikované pracovníky, jsme slepí k příležitostem mimo něj.
Díky nárůstu flexibilní práce a technologií, které ji podporují, můžeme začít destabilizovat neochvějnou pozici města. Cloudy a síť 5G přeměňují internet a telekomunikaci, a my tak můžeme pracovat téměř odkudkoli na světě.
Přeprogramovaná společnost
Je to vize slibné budoucnosti. O kolik lépe by mohly naše firmy vydělávat, když nebudeme s vybíráním nadaných zaměstnanců omezeni pouze na skupinu lidí z naší nejbližší oblasti? Jak budou naše silnice vypadat bez obrovského množství každodenních dojíždějících? O kolik čistší bude vzduch? Jak moc budeme jako zaměstnanci spokojenější?
Změnou konzervativního přemýšlení bychom dokázali přeprogramovat společnost. Když budeme pracovat v blízkosti svého domova v našich místních společenstvích, otevřou se lepší příležitosti k dobrovolnictví, strávíme více kvalitního času se svými rodinami, znovu se spojíme se svými přáteli a poznáme lidi z naší komunity.
A díky populaci rozptýlené po celé zemi může být rovnoměrněji rozděleno i bohatství – změní se způsob financování veřejných služeb, včetně policie a zdravotní péče, a jejich prospěšnost společenství.
Možná to zní idealisticky, ale není to nereálné. Flexibilní práce znamená, že demokratizace práce a příležitosti jsou blíže než kdykoli předtím. Na dosah máme svět, v němž je bydlení cenově dostupné, dojíždění do práce je (krátkým) potěšením, našli jste rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a vám, vaší rodině a vašemu společenství se daří nejlépe v historii. Protože dokud jste připojeni, opravdu nezáleží na tom, kde pracujete.
Sabrina Faramarzi je britská futuristka, novinářka a vizionářka
Zdroje:
(1) https://apnews.com/40b530ac84ab4931874e1f7efb4f1a22
(2) https://en.wikipedia.org/wiki/Megacity
(3) http://www.pewtrusts.org/en/research-and-analysis/blogs/stateline/2017/06/05/in-most-states-a-spike-in-super-commuters
(4) https://youtu.be/i_y5gbEQPvw
