Žena pracující na notebooku pod širým nebem v japonském Kjótu

Trendy

Jak Japonsko přichází na chuť flexibilní práci

Tradiční podobu japonského pracoviště začínají přetvářet nové iniciativy prosazující flexibilní formy práce, jež by mohly vyřešit problém se stresujícím dojížděním, sotva snesitelnou pracovní dobou a pozvolným vymíráním populace. Článek o tom napsal Tim Hornyak.

 

Tokijský dopravní systém patří k nejlepším na světě. Vlaky jezdí na čas, jsou čisté a je jich spousta. V 8:30 ráno by se vám ale na lince JR Yamanote nejspíš nelíbilo – pokud vám samozřejmě nepřipadá vzrušující představa, že se na vás ze všech stran tlačí cizí lidé a bojujete o každý nádech. Ostřílení harcovníci štulce do žeber a dvouhodinovou cestu snášejí se stoickým klidem, protože jim nic jiného nezbývá; do kanceláře zkrátka musí. Japonské společnosti i v digitální éře často trvají na tom, aby se zaměstnanci fyzicky přesouvali na pracoviště. Protože tak to přece funguje odpradávna.

Koncept práce z domova je v Japonsku poměrně neznámý. V říjnu 2016 možnost práce na dálku (tzv. teleworkingu) podle průzkumu tamního ministerstva vnitra(1) nabízelo jen 13,3 % japonských firem a pouhých 3,3 % firem o zavedení této možnosti uvažovalo.

Na otázku, proč zaměstnancům práci na dálku neumožňují, celých 74,2 % dotázaných firem odpovědělo, že se tento model nehodí pro žádnou práci, kterou jejich lidé dělají. Ministerstvo ovšem v závěrech průzkumu, jež zveřejnilo loni v červnu, konstatovalo, že společnosti, které práci na dálku v určité míře povolily, byly 1,6krát produktivnější než ty, které vyžadovaly, aby se zaměstnanci v pravidelný čas hlásili v kanceláři. Nyní chce docílit toho, aby práci na dálku do roku 2020 nabízelo 30 % společností.

Vyšší produktivita, méně stresu

Japonci v zaměstnání tráví téměř nejvíc času ze všech národů na světě – to se však neznamená, že by byli produktivnější. V žebříčku podle HDP na hlavu a produktivity, jejž v roce 2017 zveřejnila organizace OECD(2), Japonsku ve skutečnosti patří až 30. místo.

Pokud japonské společnosti k přehodnocení přístupu nedokázalo přimět toto skóre, je tu ještě silnější argument: Tokio bude v roce 2020 hostit olympijské hry. Očekává se, že do Japonska nepřijede jen 30 milionů zahraničních turistů jako v roce 2017, ale rovnou 40 milionů návštěvníků. A že se do sítě tokijské veřejné dopravy během Her každý den nahrne dalších 920 000 cestujících.

Vláda se nyní společnosti snaží motivovat, aby zaměstnancům nabízely flexibilnější podmínky. Po sérii skandálů, kdy několik lidí zemřelo na následky přepracování, propaguje zdravou rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. V předchozích měsících také spustila kampaň Premium Friday, v rámci níž zaměstnancům doporučuje, aby každý poslední pátek v měsíci odcházeli z kanceláře už v 15:00.

Některé společnosti, například Microsoft Japan, už flexibilní způsob práce přijaly za svůj – pokud lidé plní své úkoly, mohou pracovat kdekoli. Společnost Yahoo! Japan dokonce zvažuje zavedení čtyřdenního pracovního týdne.

Nové způsoby práce

V červenci 2017 ministerstvo vnitra ve snaze popularizovat teleworking slavnostně vyhlásilo Den práce na dálku. Připojilo se k němu asi 900 organizací včetně tokijského magistrátu, který řídí chod takřka 14milionové metropole.

„V minulosti jsme hospodářského růstu dosahovali díky pilné práci během dlouhé pracovní doby. Dnes už ale málokdo věří tomu, že předpokladem dobrých výkonů je dlouhá pracovní doba,“ řekla účastníkům akce nazvané Telework Festa guvernérka Tokia Juriko Koike. „Potřebujeme nový [způsob práce], který je méně fyzicky náročný, a každému člověku umožní žít bohatší život.“

Některé velké společnosti volání po změně vyslyšely. Podle listu The Japan Times(3) začala na dálku pracovat více než polovina zaměstnanců tokijského ústředí telekomunikační společnosti NTT Data a také 270 z 330 zaměstnanců tokijské pobočky potravinářské společnosti Calbee, jimž to povaha práce dovolila.

Ministerstvo chce, aby se Den práce na dálku připomínal každý rok, a lze reálně očekávat, že tato akce v Japonsku skutečně může změnit přístup k práci. Vláda už koneckonců v minulosti podobné změny dokázala prosadit. Juriko Koike v roce 2005, kdy zastávala post ministryně životního prostředí, spustila kampaň Cool Biz, jež zaměstnance motivovala, aby v létě místo klasických obleků nosili krátké rukávy a tím pomohli snížit nároky na klimatizaci a spotřebu elektřiny. Dnes Japonci v létě naprosto samozřejmě chodí nalehko. Díky kampani se podařilo eliminovat miliony tun emisí CO2.

Dav lidí spěchajících do práce na nádraží Ikebukuro v japonském Tokiu

Japonci čekající cestou do práce na tokijském nádraží Ikebukuro

 

Zlepšení výsledků

Zdálo by se, že výhody flexibilní pracovní doby jsou z pohledu společností a vedení korporací jednoznačné. Studie, která v roce 2014 vyšla v časopise The Quarterly Journal of Economics, přišla s informací, že zaměstnanci v call centru jisté cestovní agentury, kteří v rámci experimentu pracovali doma, zaznamenali 13% nárůst výkonnosti a mimo jiné si dělali méně přestávek a vybrali méně dnů nemocenské dovolené.

Zvěst o přínosech alternativního pracovního režimu se v Japonsku šíří, nicméně pomalu. Kunihiko Higa, profesor působící na Graduate School of Innovation Management technické univerzity Tokyo Institute of Technology, tvrdí, že než se japonské firmy dají přesvědčit o pozitivech práce na dálku, ještě nějakou chvíli to potrvá.

Prozatím o zavedení novinky obvykle rozhodují jednotliví manažeři, a ne všichni mají chuť pouštět se na neprobádanou půdu. Další otázkou zůstává, jak nastavit komunikační systémy, které by dokázaly co nejvěrněji simulovat tradiční pracovní prostředí.

Jak ale upozorňuje Higa, k rozšíření práce na dálku by mohla napomoci snaha vyřešit jiný palčivý problém: žalostnou demografickou situaci. V roce 2016 počet obyvatel Japonska kvůli nízké porodnosti a přísným imigračním pravidlům klesl o rekordních 300 000. Z výzkumu organizace National Institute of Population and Social Securities Research(5) vyplývá, že do roku 2050 bude téměř 40 % Japonců starších 65 let.

„Kvůli stárnutí populace a problémům spojeným s péčí o děti a příbuzné v seniorském věku máme chronický nedostatek pracovních sil,“ říká Higa. „Tyto potíže se týkají všech organizací, z veřejného i soukromého sektoru. Pokud se pokrokovým vedoucím firem podaří vymyslet plnohodnotné strategické řešení práce na dálku, hbitě se rozšíří.“

Japonců ubývá, a aby na světovém trhu zůstali konkurenceschopní a zachovali si stávající životní úroveň, budou se muset naučit pracovat efektivněji. Mimo jiné investovat do flexibilních modelů práce. Ty by měly zaručit, že produktivita práce stoupne a cestování v ranních vlacích bude přece jen o něco příjemnější.

 


Tim Hornyak je novinář působící v Tokiu. Specializuje se na obchodní, vědecká a technologická témata a je autorem knihy Loving the Machine: The Art and Science of Japanese Robots.

Zdroje:

(1) https://www.japantimes.co.jp/news/2017/07/24/business/japanese-firms-give-telecommuting-try-designated-day-ease-rush-hour-congestion/

(2) http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=PDB_LV#

(3) https://www.japantimes.co.jp/news/2017/07/24/business/japanese-firms-give-telecommuting-try-designated-day-ease-rush-hour-congestion/

(4) https://people.stanford.edu/nbloom/sites/default/files/wfh.pdf

(5) http://www.ipss.go.jp/pp-newest/e/ppfj02/ppfj02.pdf